O Dračím vejci
Žilo jednou jedno děvče jménem Kiara a žila v chudé čtvrti v New Yorku. Její rodina nebyla moc bohatá a sotva měla na jídlo. Jednoho dne šla Kiara do lesa a cestou našla malý náhrdelník s červeným drahokamem uprostřed. Kiara nevěřila svým očím a ihned si ho schovala do kapsy svých otrhaných kalhot. Běžela domu to ukázat své matce a čekala od ní reakci že je šikovná a podobně, ale když to ukázala své matce tak ona se hned rozkřikla "Ihned to jsem dej! Nemá to u tebe co dělat!" a Kiara se rozbrečela. Najednou přišel otec a zeptal se proč Kiara pláče a matka odpověděla "Uklouzla na chodníku" a Kiara se rozbrečela ještě víc protože matka vždy před otcem dělá že je andílek ale v duši je ďábel. Kiara Utekla do svého pokoje a zamkla se. Bylo kolem 6ti večer takže Kiara se šla zeptat kdy bude večeře ale když tam zrovna vběhla tak matka už chtěla jít ní s tím že už je večeře. K večeři byli brambory s masem, vůbec to Kiaře nechutnalo. Když Kiara dojedla tak šla do koupelny se umýt a vyčistit zuby. Když si vyčistila zuby tak šla do pokoje a oblékla se do pyžama a šla spát.
Večer jí probudila menší rána a když otevřela své oči tak bylo okno otevřené. Kiara vykoukla z okna ale nic tam nebylo, když se ale otočila tak na zemi byla obálka. Kiara rozsvítila a otevřela obálku a začala číst:
Milá Kiaro
Tenhle dopis jsi dostala proto že tě potřebujeme
aby jsi nám pomohla zachránit svět
v jiné dimenzi.
Když tohle čte tak si asi připadáš
jako magor co asi právě sní.
Ale nesníš. Tohle je realita
a potřebujeme porazit Královnu Postižených koček
Až tohle dočteš tak by jsme poprosili
Aby jsi hned přišla do parku.
Náhrdelník jsme dokázali vzít takže ho máš u nás
Je to naléhavý. Přijď
Nicolas Black
Kiara vykulila na obálku oči ale věřila. Oblékla si rychle bílé tričko, potrhané kalhoty a pomačkanou bundu. Obálku si vzala sebou a utíkala do parku. V půlce cesty začala pochybovat zda to je pravda a už se chtěla vrátit ale proč by sakra někdo posílal dopisy v noci? Když Kiara doběhla do parku tak tam stál mladý muž. "Zdravím Kiaro, překvapuje mě že jsi opravdu přišla" řekl melodickým hlasem a Kiara se málem roztekla. "D-Dobrý den, p-pane" Zakoktala Kiara. Neznámý muž se uchechtl. "Tykej mi" "Dobře .. ?" čekala Kiara na to až jí ten neznámý muž řekne své jméno. "Nikolas" a usmál se Nikolas. "Tak co potřebuješ?" řekla Kiara a už se celkem uvolnila. "Tady máš ten náhrdelník, jak vidíš já mám taky jeden už kolem krku. Dej si ho kolem krku a stiskni ho. Mysli na šťastnou vzpomínku a uvidíš." Dořekl a Kiara si dala náhrdelník kolem krku, stiskla ho a myslela na to jak byla s otcem a matkou na procházce a všichni se smáli.
Příjem 